Stala jste se obětí sexuálního násilí?

bratr kamaráda

bratranec

bratranec

bývalý partner ( v tej dobe pár hodín bývalý priateľ) a jeho .... asi kamaráti

bývalý přítel

cizí ,už

cizí chlap

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

Cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž

cizí muž - masér v Turecku

děda

děda

dědeček mého dětského kamaráda

dědeček, bratranek

dvě kamarádky (jsem muž)

expartner, znamy...

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

kamarád

Kamarád staršího bratra

kamarád/partner

kamarádka

kamarádky kamarák

kolega

kolega z práce

manžel

matčin přítel

matčin přítel

miluju ho, je tu muj bratr

mladší bratr

nejbližší osoba rodina

nevlastní otec

nevlastní otec

Otčím

otčím

otec kamaráda

partner

partner

Partner mé matky.

partner,

rodina v obou případech

Rodinny prislusnik

rodinný přislušnik

rodinný přítel

rodinný známý

soused

spolucestující na dovolené

spolužáci

spolužák

strýc

stýc

šef

tehdejší partner

učitel tance

známý

známý

známý

známý - vedoucí kroužku

Známý od vidění.

bežná domácí činnost

byl kamarádský

byla jsem plavat

byla jsem sama

byli jsme na obchodní cestě v německu

Bylo to na rodinné oslavě, takže se pilo.

diskotéka

dívali jsme se na video

hádka

hra

hra

hrál se fotbal

hrála jsem si před domem

hrali jsme si

chtěla jsem si pronajat jeho byt, jen jsme si povídali

Já se učila, on přišel na návštěvu(neohlášenou), vešel do bytu a nechtěl odejít.

já spala a partner oslavoval

jízda ve vlaku, rozhovor

Koukala jsem na tv

Lakovala jsem si nehty.

Matka s partnerem popíjeli, poté matka usnula...

nabídka odvozu autem domů

nalákal mě, abych si šla s ním poslechnout zajímavou muziku do jeho auta

naléhání k plnění manželských povinností

nátlak

návštěva u něj doma, film, víno

nepamatuji se,ale bylo to opakovaně vždy,když jsme byli sami doma.

nepamatuji si

Nerozumím otázce. Ale také je těžké sem něco napsat, bylo to mnohokrát, bohužel.

nespomínam si

nevím, jak to říct, nebo konkretizovat. Prostě jsem venčila psa a chlap mě zaskočil o samotě v parku

nic

nic

nic zajimaveho

nic zajímavého, čistě přátelský vztah

nic zvláštního, situace byla stejná jako mnohokrát předtím

nic, šla jsem ze školy

nic....

obycejne pratelske vztahy

opil mě

Oralni sex

oslava narozenin mé známé

oslavy Silvestra

party

pili jsme

Pili jsme pivo v hospodě.

pilo se a kourilo

pití alkoholu

Potkala jsem se s tímto mladíkem na akci, pili jsme spolu, tančili, bavili se, byl velice sympatický, rozuměli jsme si. Odešli jsme z akce spolu, pěšky, jelikož řekl že bydlí stejným směrem co já.

povídali jsme si, procházeli jsme se v okolí tábořiště, kde byli ostatní

povídání u seriálů

požil drogy, zmlátil mě a chtěl mě podříznout

přišel , zazvonil , chtěl předat půjčenou knihu .... věděl , že jsem sama doma ...vnikl do bytu pod záminkou , že si jen budem povídat

přišla jsem na objednanou masáž

s dotyčnou osobou jsem se rozcházela

shazoval mě z kola při cestě domů

spala jsem

Sprchy a šatny na plaveckém bazénu Slavia v Praze. Stále vedle mě ve sprše a honil si. Když jsem se převlíkal, přišel ke mně, jestli jevím, kde jsou záchody. Jako malej blbec jsem mu to ukázal, zatáhl mě do kabinky a o něco se chvíli pokoušel, ale zdrhnul jsem mu.

táborová diskotéka

trhala jsem maliny, on mě zavolal, že chce pomoct s kýblem (šel do chlíva krmit), tak jsem šla, vešli jsme do chlíva a on zavřel na západku a začal mě tisknout k sobě a zuřivě líbat a olizovat, já se vytrhla a utekla

ukládání ke spánku

večer bez rodičů, dívali jsme se na film, který dodnes nemůžu znovu vidět

volání policie

Asi 200m od domova v sousedovic chlévě.

byt rodičů mé známé

dětský tábor

doma

doma

doma

doma

doma

doma

Doma, na zahradě.

Doma, v autě, na ubytovně, u známých v prázdném bytě...

doma, venku

Doma.

chalupa

chata na silvestra, pak i doma

kousek za tábořištěm

na dovolené ve wellness části hotelu

na dovolené, kousek od hotelu

na chatě

na koleji

na odlehlém místě veřejného parku

na plovárně

na pracovišti

na stromě

na ulici křenova v brne ve vchodu domu

Nedaleko u něj v bytě.

nepamätám si repsne, zrejme v spálni?

noční klub

Sprchy a šatny na plaveckém bazénu Slavia v Praze.

táborová chatka, přátelé pryč

u bývalého přítele doma

u kamarádky doma, kde jsme trávili společný víkend (asi 5-6 osob), všichni jsme se znali už několik let

u me doma

u mě doma

U me doma

u mě doma

u mě doma

u me doma, na cizim byte, v praci

u mě doma, u něj doma, v lese, u vody, na odlehlém místě

U mě doma.

u metra na veřejném místě

u nas doma

u nás doma a častěji

u nás v bytě

u něho doma

u něj doma

u něj doma

u něj doma

u nej doma

U nich doma, když byla teta s dětmi pryč

u příbuzných doma

v autě

v autě

v autě

v autě

v autě na lesní cestě

v autobusu

v domě, kde bydleli prarodiče a jeho rodiče

v garáži

v hotelovém pokoji na dovolené

v hotelu

v chodbě paneláku

v jeho bytě

V kancelari

v moři

v nemocnici - on doktor

ve stanu v kampu

ve vlaku

venku

venku

venku

venku

venku

venku

venku

venku cestou domů

venku na odlehlém místě

Venku na ulici.

Venku v parku (místo dětských her na schovávanou)

venku ve městě

venku, na frekventované cestě do školy

zahrada odlehlé místo

Ano, líbání.

ano, nejdříve mi s penisem plácal o obličej a potom se dožadoval orálního styku, když jsem ho pokousala, tak se rozhodl pro anální styk

ano,opakované osahávání

dali mi drogy, v jedle, bola som hladná, zjedla som všetko, išlo sa von, chcela osm repč, nemala som telefon a doklady, mal ich on. keď som sama nikam nemohla po čase som prestala komunikovať, zo vsetkymi, viac som boal mimo ako pri sebe, haldala som obcas pomoc ale nevedela som ani kracat, potom si neico pamatam, potom si nepamätám...

flirt, tanec

Líbání

masáž zad

Myslela jsem že jdeme jen stejným směrem , a když jsem se hodlala odpojit, nechtěl mě pustit. jasně jsem dala najevo aby mě nechal odejít, ale on mě donutil se s ním líbat.

ne

ne

ne

ne

ne

NE

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

Ne

ne (pouze se zajímal o psa se záminkou, že je výcvikář) a pak mě zatáh do křoví a vyhrožoval zbraní

ne nedoslo

ne nedošlo

ne, jen jsme si povídali

ne, k žádnému, byli jsme dobří přátelé bez jakéhokoliv intimního kontaktu

ne, nedošlo

Ne.

Ne.

Ne.

Ne. Přišla jsem na masáž, kterou ... měl praktikovat masér, měl ovšem jiné plány, nebo alespoň snahu.

nedošlo

Nedošlo.

od té doby sem ho nikdy neviděla

Orál

Oralni sex.

pouze objetí

pusa

Svěřil se mi že má problémy, už nevím jakého charakteru, objala jsem ho.

šahala na mě, byla velká a já drobný

tahal mě za vlasy

"Buď potichu" nebo něco v tom smyslu. Pronášel to šeptem a strašně funěl.

"bude se ti to líbit"

"Vždyť jsi to chtěla."

bežná komunikace

buď dnes nebo nikdy

bud hodna holcicka

buď zticha a bude to v pohodě, nechceš abych to použil, no vidíš jak si šikovná...

bude se ti to líbit

byl dotěrný

byl hodný

byl na mě sprostý, násilný

byl velmi milý a přesvědčivý. Choval se jako dobrý kamarád. Myslela jsem, že je to hodný člověk

Dost osobní otázka. Bylo to opakovaně ,,miluji tě", ,,jsi krásná", ,,máš krásná prsa", ,,chci tě", ,,tohle zůstane jen mezi námi, naše tajemství".....

drz

držel mě, a říkal abych byla potichu

funěl

hovořil o plánech, co se mnou provede a co má rád

Chci sex

ja si tě vymrdám

Je to hra, kterou můžou hrát jen někteří a ty máš to štěstí, že si s tebou hraji.

Jestli to nekomu reknu tak ublizi me a mym nejblizsim

komunikoval podrážděně a vztekle ...chtěl dosáhnou svého

Kromě "kde jsou toalety" toho už moc neříkal.

křičel,nepamatuji si co říkal

Nadával mi.

ne

neblbni

nejčastěji, že mi tím pomáhá, že to až budu velká pochopím a ocením

nekomunikoval

nekomunikoval

nekomunikoval

nekomunikoval

Nekomunikoval

nekomunikovali jsme

nekomunikovl

nepamatuji si co, ale něco říkal

Nepamatuji si.

nepamatuju si to vubec

nevím, nepamatuji si

něžně i hrubě

nic

nič pekné, ponižoval ma, smials a mi, zdá sa mi a hovoril pri tom že iba kazím zábavu. a to viac razy opakoval... alebo si ma potom nevšímal

nikdo ti to stejně nebude věřit

Opovržlivě. Říkal, že jsem ještě malá holka, že tam nic nemám a nechal mě být.

pokyny

přátelsky

se mnou nekomunikoval, jen si mluvil pro sebe

sípal a říkal, že to nebude dlouho trvat pokud budu v klidu, budu to mít dřív za sebou, došlo u něj k vyvrcholení před zahájením pohlavního styku

snažil se působit, jako by se nic nedělo

sprostá slova

tahal mě za vlasy a říkal mi děvko

ted mi ho vykouříš nebo tě dobiju

už nevím ...

Už přesně něvím, byla jsem vyděšená, jelikož mě nechtěl nechat jít, nemohla jsem se vyprostit. Byl opilý a začal být velice agresivní, nadával, hodně sprostých slov.. už nevím co presne rikal.

v podobe ruznych nevinnych her

Zamkl masírovací místnost, kam jsem přišla na objednanou masáš a snažil se mě přesvědčit, abych svolila

že je to přijemná hra

že je to v pořádku,že se nic neděje,ať se nebojím

že jsem hezká, že jednou se mi to bude líbit

že mě zabije, že jse jeho děvka a on je můj pán

že to chce zkusit ale já nechtěla

byla jsem v šoku

dělala jsem že se budím a odcházím na záchod a po návratu jsem se zabalila do spacáku a zapla se i přes velké horko v místnosti (spali jsme všichni na zemi ve spacácích, nebylo dost postelí)

dlouhá doba ve sprše

fyzické napadení, útěk

jako vždy dělal jakoby se nic nestalo a já brečela

keď som sa ráno zobudila bola som v postli s roznymi cudzymi ludmi, bola som hore ako prvé? prve co i uz pamatam? nahle som sa zobudila a nic mi nendavalo zmysel. bolo to akoby ma niekto odpálkoval do môjho tela, , neviem odkial som mala energiu, na nic som si nespominala. bolo mi nejako inak. (vlastne ja som bola panna). v hlave som nemala spomienky co bolo a vzdy ako som sa snazila pozriet sa tam bol tam akysi blok, doslova som citila bolest pri rozpamatavani . nedalo sa mi spominat. vstala soma pobalila si veci. trochu som sa trisla od unavy. prelsa so, bytom, spali, musela som neico robit, lebo som amla dojem ze zosaliem , umyvala som riad a varila vodu ale neviem vobec preco na co...

Naštěstí bylo náledí, upadli jsme na zem, jak jsme se prali, naštěstí mě tím pádem pustil, a já jsem utíkala pryč. Když jsem už nemohla dál běžet, tak jsem za několika rohy zastavila, netušila jsem že běžel za mnou. Když mě dohnal, už jsem jen tupě rezignovaně zírala, on mě profackoval, byl naštvaný, nějaké nadávky a někam odešel...díkybohu

nepamatuji si

nic zvlastniho ze to bude nase tajemstvi

nic, seděl vedle mě

Nic, šla jsem do školy.

nic, utekl

Nic, utekl jsem.

normálně odešel jako by nic a předstíral práci na zahradě

Oblékl se, řekl: "no vidíš to" a odešel.

oblékly mne a šel jsem dohrát druhý poločas

odešel

odešel a nechal mě na záchodě

Odešel z bytu, já šla do sprchy a po dlouhém přemýšlení a zhodnocování situace jsem usnula.

odešla jsem do svého pokoje

odhodila jsem ho od sebe a zavřela jsem se na záchod v pokoji hotelu

omlouvali se

pachatel utekl, když se objevili jiní lidé

partner odešel do hospody a já zůstala doma

Pořád za mnou chodil, já jsem se ho bála a držela jsem se od něj dál.

prosil mě abych to neřekla jeho manželce

přemlouval mě stále

Přespala jsem na gauči a brzy ráno odešla.

schovávála jsem se

sla jsem do koupelny se umytkoup

Snažila jsem se nevzbudit podezření mezi dalšími hosty při odchodu

stažení se do sebe,on dal pokoj

šel se pochlubit rodičům

šel za mnou do sprch, kde byl díkybohu vyrušen

šli jsme spát

šli jsme spát, v mém věku jsem to nechápala

Umyla jsem se.

usnul s nožem pod mým krkem

usnul, já jsem se sbalila a odešla pryč, odjela jsem domů prvním ranním vlakem

usnuli jsem

utekl

utekl jsem

utekla jsem

utekla jsem

utekla jsem

utekla jsem

Utekla jsem

utekla jsem a přespala tu noc venku na zahradě. bála jsem se jít domů, protože jsem byla zakrvácená, vystrašená, ...

utekla jsem domů

utekla jsem hned jak se mi naskytla příležitost

utekla jsem ven

utekla jsem ven a když jsem se vrátila, vše bylo jako by se nic nestalo

utekla jsem z auta

utekla jsem z bytu

Utekla jsem z domova

Utekla jsem, celá jsem se klepala. Utekla jsem domů na dvorek (nepamatuju si, zda jsem šla hned domů, nebo byla venku). Od té doby jsem pánovi říkala "spradědek". Nikomu jsem to nikdy neřekla.

Utřel si to.

Většinou mi cpal pěníze, sladkosti, či jiné drobnosti, abych mlčela.

vyhodil me z bytu ven v mrazu na ulici,v noci

vythrla jsem se mu ze sevření a chtěla domů

zavolala mi kamarádka,ať za ní dojdu k diskotéce..možná mě tím zachránila

zmatek ve mě a udivení , že si vůbec něco takového dovolil

spal ked som vstala ... ja som mala divne stavy ze mu chcem ublizit, ale nevdela som voebc odkials a beriu a preco. chcela som ho udriet a nedokazala som as ho ani dotknut. potom ked uz bol hore... bol odmeraný, pozrel mi prvy vlak domov, cela skupinatych ludi isla prec, stale sli so mnou az po jedno miesto a odtial som mohla uz ist sama, s dokladmi mobilom, uplne, batohom.

byl zly

cize

hezky

chtěl to zkusit znovu

Ignoroval mě

jako by nic

jako by se nic nestalo

jako by se nic nestalo

jako by se nic nestalo

jako by se nic nestalo, asi si byl jistý že jsem se nevzbudila

jako by se nic nestalo, možná se i omlouval

jako by se nic nestalo, pak se omlouval

jako by se nic nestalo, už se to nikdy neopakovalo

jako by se nic špatného nestalo

Jako by to bylo normální a nic se nestalo. Pak mě citově vydíral.

jako nic

jako obvykle, nic zvláštního se nedělo

Jako před ní. Tedy před lidmi.

Jako vždy - kamarádsky a mile

jako že se nic nestalo

jakoby nic

Jakoby nic

jakoby se nic nestalo

koupil mi koně

koupil mi lizatko

Miloval me dál.

nechtěl mě nechat odejít a vyhrožoval mi

nepřipouštěl, že by udělal něco, co není v pořádku

nestýkali jsme se

netečně

nevím

nevšímal si mě

nijak

nijak odešel

nijak, odešel pryč, když viděl, že se to nepovedlo

nijak, utekl

nijak, utekl

nijak, utekl, protože ho vyrušila sousedka (naštěstí)

normálně

normálně jako by nic

normalne jako by se nic nestalo

obě mile

omluvil se pry si to moc nepamatuje

omluvně

Pohrdavě, odměřeně.

pokoušel se to zopakovat

Potkala jsem ho až po pár letech s novou partnerkou. Jako by mě neznal.

Řekl, že si nic nepamatuje.

Snažil se mě uklidnit, nebyl násilnický, ale i přes odmítnutí se pořád pokoušel a pokoušel, dokud jsem nezačala být hlučná a nehrozilo provalení, v té chvíli to vzdal a odemkl

strach,později výhružky

špatně

úlisně

utekl

utekl

utekl do zahraničí

utekla jsem hned

už jsem ho neviděla

už jsem ho nikdy neviděla

už jsem ji nikdy neviděl naštěstí

Už si nepamatuji, zda jsem ho přestala na nějakou dobu zdravit, ale přestala jsem chodit ke kamarádovi. Později jsem ho zdravila,ale byla jsem hodně odtažitá, max. pár slušných obvyklých frází.

Ve spěchu jsem si hrabal věci ze skříňky a utekl jsem pryč, ale už mě nepronásledoval, asi zůstal na místě činu.

velmi vztekle jsem ho vyhodila a vystrkala z bytu ...dodnes nechápu, jak se to povedlo ...byl o dvě hlavy větší a o dobrých 30 kilo těžší

viz výše...

Zaplatil

ze toho lituji

Zhruba stejně jako před ní. Náš vztah nebyl nikdy pozitivní, myslím. Domnívám se, že pocházel z nestabilní rodiny, nebo zde hrály roli kultorní rozdíly (z části byl rom). Ve škole platil za lumpa a tak se i ke všem choval.

:-), jestli nechci hrat

ano byl to děda, takže normální chování

ano

ano komunikoval, ohledně práce

ano, abych byla potichu a sahala mu na něj a dala mu na něj pusu

Ano, potkala jsem ho asi po týdnu na koncertě který organizoval (což jsem netušila). Byl veselý, začal se se mnou bavit a vyprávěl mi jakousi historku, jak ten údajný večer ztratil klíče, a jestli je náhodou nemám já?!!!

ano. Všechno možné

ať ho líbám

ať se nepokouším to někomu říct,že mě nikdo neuvěří,že zničím rodinu

az lizatko slizes, dame opacko

Dal mi deku a ráno mě vyprovodil z domu se slovy "těším se na další tréning."

dělal to opakovaně,zastrašoval mě

Druhý den mi volal, omlouval se a říkal, že nezvládl situaci...

jako by se nic nestalo

jen jednou, když jsem se do bytu vrátila pro své věci, nabízel mi výhodný pronájem, když jsem odmítla vyhrožoval mi

Klasické výhrůžky "jestli to někomu řekneš..."

komunikujeme spolu do dnes

minimálně

mlčel

mluvil se mnou jako před událostí, normálně

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne , vyhýbala jsem se setkání

Ne, už jsem do dané části hotelu nikdy nevstoupila

Ne,nic

Ne.

Ne.

Ne.

nekomunikoval

nekomunikoval

nekomunikoval oblékl se a odešel

Nekomunikoval, utekla jsem. Později se ke mě choval tak, jakoby se nic nestalo. Je dost pravděpodobné, že byl pod vlivem alkoholu, když k situaci došlo, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Nekomunikoval.

nepamatuji si přesně

nepamatuju si to

nerikal nic probyhalo to same

nevím, spíš ne

nic

nic

nic konkretniho

nic neříkal, utekla jsem

normálně

normálně a hlavně at se to nikdo nedoví

po roku poslal mail, nieco z jedneho divadla, kde bol text o tom, ze ludia robia velke hluposti a ze clovek je tvor hlupy a podivni, akoby sa ospavedlnil neviem za co, potom este par kontaktov, dalsi rok alebo o dva mi spolal spionazny virus na mail :S

pronásledoval mě ještě aspoň půl roku

řekl, že je to tajemství a nesmím to nikomu říct, zvláště rodičům

říkal, že další den se to bude opakovat

tohle číslo si zítra zopakujem

Udelej mi kafe

Viz předchozí odpověď.

vyhrožoval sebevraždou, pokud se nestanu jeho partnerkou

vyhrožovL, že mě zabije

žádost o stažení trestního onámení

že si mě najde

cigaretu

lizatko

Nabídl mi deku.

nabídl mi doutník

nabídl mi kapesník, popř. čokoládu

nabídl mi peníze

nabízel mi výhodný pronájem

ne

žádné

bála jsem se

bala jsem se rict do mamince

bála jsem se, mlčela

bála som sa a hladala unik, potom som sa zmierila stym ze bud pojdem oknom co ma asi zabije alebo doláme alebo urobim co chcu.... boola som ohromena a mari sa mi ze som sa chcele se v tu noc zabit

Bezprostředně nijak, byla jsem v šoku, umocněným tím, že to byl pro mne první pohlavní styk. Několik nocí po události jsem spala ve více vrstvách oblečení a několikrát denně se sprchovala.

blbě,pokusem o sebevraždu

Bránila jsem se, fyzicky i slovně. Ale jsem od malička drobná, on je dokonce starší než já, myslím. Byl s ním ještě jeho bratranec, který se příliš nezapojoval. Celá událost trvala jen chvilku.

brečela jsem

byla jsem nadšená

byla jsem úplně ztuhlá, nemohla jsem dýchat, prsila jsem ho, ať to nedělá, bála jsem se křičet, aby nás nenašli ostatní kamarádi. Pak jsem brečela, cítila se strašně provinile a špinavě.

byla jsem v šoku

byla jsem v šoku, snažila jsem se utéct, vystrnadit se z jeho paží, ale byl silnější

byla jsem vyděšená

Byla jsem vyděšená, cítila se ohrožená, zneužitá a vyčítala si to. Jinak jsem mlčela.

byla jsem z toho zaskočená cítila jsem horzně myslela jsem že to byla moje chyba že to takto nechci a je to pry normální a on to chtěl vyzkoušet ale já ne já mu to říkala

byla jsem zmatená

byla jsem zmatená, nešťastná

byla to hra, dokud to nezačalo bolet...

bylajsem prekvapena a bála jsem se

Drzela jsem.

Hladila se.

hrozně jsem se pod pohrůžkou násilí bála a pak jsem utekla

ignorovala jsem ho

Ihned jsem odmítla, stáhla se, oblékla a dala najevo, že je mi toto chování nepříjemné a nemám o masáž zájem

mlčela jsem

myslím, že jsem pokaždé byla v šoku...nechápala jsem co se děje a proč...takže normálně, vše jsem přijala, protože jsem "musela"

napřed jsem byla v šoku, bála jsem se

Nejdříve jsem brečela, a potom odjela z města na chalupu na víkend, kde jsem přemýšlela o tom, co se stalo, proč se to stalo, proč jsem s tím nic neudělala a jak jsem mohla být tak hloupá a být s někým, jako je on. Po návratu domů jsem se s ním rozešla.

nejprve zděšení,hnus,poté pláč,bezmoc,beznaděj,poté touha to někomu říct,dlouhé uvažování nad důsledky,když to někomu řeknu,kolika lidem to ublíží-co dělat,stažení do sebe,poté obrnění se,opovržení nad pachatelem

nesnášim ho, je slizský

nesthla jsem reagovat

nijak

nijak ze strachu

od té doby se chovám odměřeně, mluvím s ním jenom když musím.

odešla jsem, brečela sem

pláč, strach

Plakala jsem

po třech letech teroru rozvodem, trvalo to tak dlouho,protože jsem neměla žádné peníze,abych se mohla okamžitě odstěhovat (mateřská dovolená)

protože jsme se nadále potkávali na společných akcích, už nikdy jsem si nelehla na noc vedle něj (před tím to nebyl žádný problém) a nezůstala jsem s ním nikde sama velká ostražitost při setkání, naprostá ztráta důvěry

psychickým strachem z blízkosti muže

ptala jsem se, zda si uvědomil, co se může stát

rozpačitě

sebeobrana, útěk

snažila jsem se o útěk

Spatne brecela jsem a prosla si hrozny detstvi s depresemi

Stranila jsem se ho, možná ho na čas přestala zdravit. Označovala ho za "spradědka" a navedla svou mladší sestru, abychom na něj vymýšleli různé "pasti" (sklo na silnici apod.). Na sestru to později také zkoušel, vyhrnul ji sukni se slovy, že se podívá, jestli jí už rostou chlupy.

styděla jsem se...utekla

Šok, znechucení...

útěkem

Útěkem.

utekla jsem

utekla jsem domů

utekla jsem, naštěstí se mi to povedlo. Z auta jsem utekla pryč do tmy a utíkala a utíkala..On mě nechal utéct a nikdy víc jsem ho už neviděla ani o něm neslyšela.

Už nevím

V devíti letech jako dítě jsem to nechápala a ani jsem nevěděla, že se stalo něco špatného

Vím, že to může znít, že z toho dělám vědu, když jsem to potom vyprávěla kamarádce, myslím že si myslela že jsem si to celé vymyslela, nebo že jsem byla opilá, ale vím co jsem v té chvíli cítila, nic podobného jsem nezažila, vždy jsem si myslela že kdyby mě nekdo chtěl neco udelat, tak ho nakopnu a uteču nebo podobné věci, ale agresivní obrovský kluk s alkoholem v krvi, tomu se nevytrhnete. Byla jsem vyděšená jak nikdy. na tom místě kde mě nechal, jsem seděla ještě asi hodinu. Byla jsem samozřejmě vyděšená že se vrátí, ale nemohla jsem se zvednout a odejít, 10tio minutová cesta mě trvala asi 30minut..

žalovala jsem doma mamince

Bála jsem se a nechtěla jsem vzbuzovat rozruch, protože se to stalo v zahraničí během dovolené s rodinou

bála jsem se ostudy

Bála jsem se, policie by stejně proti tomu nic nezmohla...jako vždy!

Bála jsem se. Blížila se maturita a já jsem si nechtěla "přidělávat problémy". A říkala jsem si, že by mi stejně neuvěřili a bylo by to k ničemu.

brala jsem to jako drzost, v podstatě se mi nic nestalo

Byl to bratranec byla jsem v té době ještě dítě on sice byl starší než já, ale stejně jsem ještě v té době nevěděla, že mi vlastně ubližuje

byla jsem malá a bála jsem se

Byla jsem malá a moc jsem tomu nerozumněla. Styděla jsem se.

byla jsem malá holka, které se rozváděli rodiče a nechtěla jsem nikomu přidělávat starosti

byla jsem malá, bála jsem se

Byla jsem příliš malá na to, abych pochopila co se přesně stalo, ale věděla jsem, že to není v pořádku. Styděla jsem se a bála se, že se na mě budou rodiče zlobit, pokud jim to povím.

Bylo mi 12 a nějak se mi událost povedlo vytěsnit a zapomenout na ni (za což svému mozku děkuju). Vzpomněl jsem si na ni až cca v 25 letech, kdy se mi celá scéna promítla ve snu.

Dávala jsem si celou událost za vinu.

dedecek rikal, ze to dedeckove delaji

doma jsem opatrně začala, že mě obtěžoval chlap v parku a mamka to odbyla tím, že je u školy jako děcka taky očumoval úchylák a ať si z toho nic nedělám... ja s tím pak máte někam jít, když jste studem naprosto vykolejená a ani rodiče nemaj zájem...

Dosáhla orgasmu.

dovolat se spravedlnosti a pomstít se za to co mi udělal

Jako dítě jsem byla na policejním výslechu kvůli pánovi, který se před dětmi obnažoval, výslech byl dlouhý a pro mě jako pro dítě nepochopitelný. Odcházela jsem s pocitem, že jsem něco provedla. O pár let později mě (to mi bylo cca 11 let) mě sexuálně obtěžoval bratr paní, která mě hlídala. Když jsem to řekla mamce, nevěřila mi. Z těchto důvodů jsem o znásilnění dlouho nikomu neřekla.

Karierni postup.

líbilo se mi to, tak proč by to šla práskat, hm?

málokdo by mi věřil, že jsem byl znásilněn dívkami tak nízkého věku. Možná bych měl kvůli tomu ještě problémy.

měla jsem strach, že mi nikdo neuvěří

měla jsem v te dobre přítele a on vyhrozoval tím,ze mu rekne,ze sem to chtela a ,,podvedla" jsem ho ...

mládí a blbost

mládí,nezkušenost,výhružky zabitím, sebevědomí absolutně zadupané do země

nebránila jsem se

Nebyla jsem dost razantní v obraně, nikdo by mi nevěřil, že to bylo proti mé vůli. Taky jsem s ním předtím trochu flirtovala, ale takhle daleko jsem to nechtěla nechat dojít... jenže on s tím nějak tak samozřejmě počítal.

nechtěla jsem o tom mluvit,rozebírat to s někým..navíc se o to ,,jen" pokusil takže jsem to nakonec neoznámila

nechtěla jsem to řešit

nemohla jsem tím zničit život celé rodiny a mámy,bála jsem se,že mě nebudou věřit a co bych potom dělala,co by se mnou bylo

Neoznamila jsem to protoze mi nikdo doma neveril a on vyhrozoval

Nepodařilo se mu to,navíc sem byla v cizí zemi,nevím jak by tam na to reagovali

nevěřili by mi

nikdo by mi nevěřil a nikoho by to nezajímalo

ostatní ženy

oznámení komukoliv by mne jen donutilo zkazit akci nejen sobě a řešit to dokola s cizími lidmi, poslouchat jak že sem špatná

Oznámila jsem to v 17ti letech, kdy už to po letech bylo k nevydržení. A donutil mne k tomu bývylý přítel pod pohrůžkou rozchodu. Sama jsem to do té doby přežívala vidinou brzkého opuštění domova v 18ti letech.

po letech jsem o tom přemýšlela, asi nedostatečná důvěra k rodičům, jim se nejprve svěřit a pak postupovat s orgány v trestním řízení

pocit studu a pocit z vlastní naivity, že jsem něco podobného nepředpokládala

pocit, že se vlastně nic nestalo, když to byl jen jeho nevydařený pokus

policie mi již před tím odmítla pomoci, když mě zbil

protože jsem byla dítě, toto se nesmí stávat

protože jsem se bála, že kdybych to oznámila, tak by ho taťka zabil a šel za to sedět, a nechtěla jsem za nic přijít o taťku.....tak jsem to vydržela

přece jen to byl kamarád a já nechtěla z toho mít nepříjemnosti

Reakce mé kamarádky mě donutili se nad tím zamyslet. Nevím jestli se pokus o znásilnění dá nějak dokázat, hlavně nevím co by se mohlo stát kdyby se mi nepodařilo utéct. Vážně nevím nechci ani nad tím přemýšlet. Bylo by to mé slovo proti jeho, mohl by říct cokoliv. Nevím, co by si na něm kdo vzal, Nikdo by nedokázal že se o něco pokoušel. Bylo tak pět ráno, nikdo nás spolu neviděl na tom místě. Navíc když jsem ho potom potkala na té další akci, choval se úplně jinak, jak kdyby se nic nestalo, jak kdyby si nic enpamatoval. asi byl natolik opilý? Vůbec nevím. nikomu kromě mé nejlepší kamarádky a mého přítele jsem to neřekla, ale vím co se stalo. Nevymyslela jsem si to. Ale neviděla jsem důvod do toho zatahovat policii. Nyní po delší době jsem se dozvěděla, že s tímto klukem chodila jedna moje nová kamarádka.. Rozešli se skrz to, že byl po napití agresivní.

rodiče nechtěli

Rodinné důvody, ostuda a neschopnost policie tyto věci dořešit

strach

strach, stud

stud a byl to nekdo z rodiny takže by to vědeli všichni

stud a pocit ze jsem si za to mohla sama

stud a strach z rodičů

stud, odpor sama k sobě, neschopnost mluvit o tom s cizími lidmi

Styděla jsem se a bála se, že mi nikdo nebude věřit. Také v tom hrál roli pocit viny a potupy, velkého ponížení a zašpinění

Styděla jsem se.

táta je policajt

Událost jsem neoznámila, protože jsem měla pocit, že částečně nesu vinu já. Navíc jsem v době události byla nezletilá pod vlivem alkoholu a stalo se to v bytě rodičů mé známé, kteří byli přátelé mých rodičů...

V té době mě nenapadlo že je to trestný čin, protože nedošlo ke styku. Navíc jsem se styděla že jsem nedokázala zareagovat a toto jednání zastavit. Nechtěla jsem aby o tom někdo věděl, už tak byl problém se naučit s tímto žít.

v té chvíli jsem o oznámení vůbec nepřemýšlela jen o tom jak se co nejrychleji dostat pryč a hlavně se to stalo v jeho bytě, do kterého jsem šla sama a dobrovolně. pak to byl taky starší muž a já jsem se hrozně styděla

Věk, strach z pachatele a z rodičů - ti by se mi vysmáli, že si vymýším, je to matčin bratr a ta by na něj nenechala sáhnout.po letech jsem se jí to snažila říct, ale obvinila mě...a zapřísáhala mě, abych to nikomu neřekla

viz otázka 20

vtedy som nevdela co sa stalo ako isiel cas - hodiny nieco sa mi marilo, chcela som aby so mnou niekto siel. okrem toho ako som sa HANBILA, citila hrozne pouzito a odporne ... myslela som ze nemam ziadne dokazdy. v noci ma sprchovali, pamatam si ako som sa triasla asi od zimy vo vani. ani mi prechadzal rukou po telea zmyval co mna nieco. velmi som lutovala ze som nesla este v tom meste. Bala somsa ze mi nebudu verit. na nikoho soms a pre hanbu neobracala. vlastne som o tom nehovorilaasi 4-5 rokov. po asi 3 rokoch som to prvy raz napiaala vtedajsiemu priatelovi - sedela som mu na kolenach apsiala to do PC, nevdela som poevdalt ani slovo a ani sa mu pozriet do očí. on nehcel aby som to riesila, hlavne ak si tym nie som uplne ista (cos om nebola), bol proti aj ked som chela ist na policiu. zaznamy od lekarky som nemala tiez v rukach, lebo som mala okno, neviem co sa dialo odkedy som bola doma. napriek tomu ako som krvacala a ake infekcie som chytila. brala som lieky od psychiatricky kde ma segra donutila ist, kazdy 1-2. tyzsden sm bola u gynekoologicky, ktoru som navyse aj menila a akoby soms i ani telo necitila. vobec som nebola, sam so sebou. aha a doma? v to rano po? ked som prisla domov, dke som potrebovala akusi pomoc, starsne na mna kricali za uplne hovadiny a potom som sa uzamkla apamatam si iba tmu a beznadej extra dovod repco som do toho nesla bol aj ten, ze to bol moj ex a ze som bola liecena na psychiatrii neverili by mi - mohla to byt pomsta za rozchod, ale nebola, alebo by poevdali ze som ho vyprovokovala alebo nieco take...

vždyť o nic než o pošramocené ego nešlo

zabránit podobným činům

byla jsem v takovém šoku,že si pamatuju jen utržky situací,vyslech probíhal asi 3 hodiny v noci.

byli velice citliví a hodní

hovorila som s ejdnym kamaratom policajtom len oto m ze aka je sanca dokazat ze mi niekto dal drogy proti mojej voli a este par veci, nebol zly, ale povedal ze minimalna a kopec inych veci a dalsie veci som neamla odvahu ani na ne pomysliet neito o nich hovorit...

naprosto vstřícný policista,pomohl mi

nátlak ze strany advokáta, zapisovatelka zapisovala při výpovědi odlišné odpovědi, nepříjemná konfrontace

ne

Neoznámila.

nepříjemné, ale policista je má rodina, takže jsem neměla strach hovořit

řekla jsem to tátovi (policajtovi) a on řekl ať se tím pochlubím ve škole

Strašné. Hrozné. Nikdy více. Policista, který s námi vedl první výslech mi na místě řekl, že mi mou výpověď nevěří. Prošla jsem několika policejními psychotesty, psychology, psychiatry, zato můj otčím podobná vyšetření absolvovat nemusel. Jednoznačný výsledek byl ,,nejsou důkazy, ale přikláníme se ke tvrzení matky, že si to dcera vymyslela, aby na sebe upozornila". Na základě tohoto výsledku jsem byla vyhoštěna z domu, poslána k psychiatrovi a okonce akutně do psychiatrické léčebny (kam jsem samozřejmě po debatě s první neúplatnou psycholožkou nejela!!!!). Nejsem blázen. Ale toto chování policie a ve výsledku i celé rodiny mě naprosto zdrtilo a ponesu si z toho následky až do konce svého života.

stud,nejistota,nedůvěra

žádné vyšetřování nebylo, prý se nic nestalo

ano kamarádům

Ano mame

ano rodině

Ano Vám.

ano, kamarádkám

ano, kamarádkám a psychoterapeutce

ano, mamince,ale až po 5 letech

ano, matce

ano, mnohém pozdějí, své matce

ano, partnerovi

ano, partnerovi, kamarádce

ano, rodičům

Ano, svému dlouholetému příteli, s kterým se chceme vzít.

Ano, svému učiteli - a vedoucím nemocnice

Ano, v té době své nejlepší kamarádce ze školy.

ano, známému na ubytovně, kde jsem v té době přebývala a jen proto, že jsem se potřebovala do toho bytu vrátit, jelikož jsem tam nechala své věci a bála jsem se tam jít sama

ano,přátelům a pak i rodičům

až po dlouhé době (několik let) -kamarád, přítel

až po dlouhé době partnerovi, který byl tenkrát svědkem jednoho z následujících vyhrožování... a později i tehdějšímu partnerovi

až po letech manželovi

Deníku, který si přečetla sestra a řekla to mamce

jedné kamarádce, ale až po 4 měsících

Jenom sestře, až teď v březnu jsem o tom mluvila se spolužačkou ve škole (dálkově studuju VŠ)

kamarádce

Kamarádce a bývalému příteli

kamarádce, příteli

Kamarádce, současnému příteli

kamarádky, matka

kamarádovi

kamarádovi

kamarádům

lékaři a kamarádce

mamce a sestřenici

mamce, po 3 letech

Mámě

matce

matce

ne

ne

Ne

ne

Ne

Ne, otevřeně jsem o tom dokázal mluvit až vloni, tedy asi 18 let po události.

nejbližším přátelum

nejdříve nikomu,až v 18 letech jsem se svěřila svému příteli,ale až když jsem se opila,poté se to dozvěděla matka,reagovala poněkud divně,měla strach o mou mladší sestru,jeho vlastní dceru,které bylo 6 let,dokonce jí nechala někde vyšetřit,jestli se jí něco nestalo,mě nepomohla,zdálo se mě,že to nechce řešit,s manželem jim vztah již nefungoval,rozvedli se,dnes to ví více lidí,ale neznají detaily

niekomu hej, po mesiacoch sa mi akoby neico perstalo zdat, mala som nocne mory dke som bola asi spomienkami tam... dokocna sa mi mari ze som mu raz volala a pytala sa co sa vtedy stalo... nieco podrazdene poevdal a polozil. neviem komu som to poevdala ako prvemu ale viem ze to boo cez net a bola to skor obava ako ... fakt stylu stalo sa mi a ... skor mam dojem ze.. psychologicke somt o nehovorila lebo mi bola skoro ako mama a neuveritelne soms a hanbila jej povedat ze mam nejaky divny pocit, že...

nikdy nikomu

Nikdy nikomu

Nikdy nikomu až teď tady

nikomu

nikomu jsem to neřekla

Nikomu. Až v dospělosti jsem o tom řekla nastávajícímu manželovi a prošla si dlouhou psychoterapií

nynějšímu partnerovi

otec

po dlouhé době až kamarádce a příteli, které jsem si pak našla

po mnoha letech příteli

Po pár letech jsem se svěřila mamce, ze začátku mi nevěřila, pak ho potkala, ptala se a on jí řekl, že jsem to chtěla. Pak mi teprve uvěřila. Řekla jsem to i svému bývalému a svému nynějšímu příteli.

příteli

příteli, blízkému kamarádovi

přítelovi, nejbližším kamarádům

rodičům

rodičům

Řekla jsem to pouze kamarádce, která chtěla, abych to někomu oznámila (učitelce apod.), ale já nechtěla.

Snoubenci

Současnému partnerovi.

současnému příteli

spolužačce v 17ti letech

svému plyšovému medvídkovi panu Huňáčkovi

tátovi je policajt

V nedávně době sestře, která mi řekla, že to zkoušel i na ní.

v podstatě všem svým citovým-sexuálním partnerům (protože to velmi ovlivnilo moji sexualitu a dá se říct odpor k ní a potřebovala jsem, aby partneří věděli, proč prostě s tím mám problém, atd).

Ve dvanácti letech matce, to bylo smeteno ze stolu. Opakovaně kamarádkám, které mi chtěly pomoct, ale nešly proti mé vůli někomu to říct. Poté znovu ve 14ti letech třídní učitelce, zavolány sociální pracovnice, pod nátlakem mě donutily stáhnout své tvrzení, matka to opět smetla ze stolu. A konečně v 17ti letech onen přítel, který to ve výsledku celé rozřešil tímto výsledkem. Dnes bych to znovu neudělala.

13 let a nevím.

17 let po události. snažil se mě podpořit a vylsechnout

2 a 4 roky poté. Kamarádka jen řekla, jak jsem mohla být tak hloupá a něco s tím neudělat. Současný přítel je ke mně citlivější a ohleduplnější.

4 roky po události kamarádce, 6 let po události nynějšímu příteli

5 měsíců...byla vyděšená, ale vzhledem k našemu věku se to rozhodla neřešit s policií, jen to rozhlásila po celé rodině, takže se na mě doteď mnoho lidí dívá přes prsty.

5let, soucitně, po rozchodu ovšem nezapomněl zmínit

asi 15 let poté,partner reagoval dobře,podpořil mě

asi 15 let, byl překvapený a velmi zneklidněl

asi 2 dny po události

asi po 10letech a smáli se mi.

asi rok nebo dva, reakci si nepamatuji

asi rok, nevěřily mi

asi tři roky-přítel-velmi mě pomohl,chápal mě i v suxu,byl trpělivý asi o rok déle matka-podivná reakce,s otčímem měli problémy,kvůli kterým se rozvedli,ale nadále se občas vídají,nevím,jestli se ho na to někdy zeptala,asi ne sestra,když jí bylo asi 17 let-jeho dcera,chtěla slyšet,co se stalo,já chtěla vědět,že na ní nic nezkoušel,s otcem se vídá občas,nevím,jestli se na to otce ptala,myslím,že ne někteří ostatní příbuzní-jen okrajově,ne detaily kamarádka-dobrá,z dětství

bezprostředně po události

byla nešťastná, mrzelo jí to, ale s tím mužem už nebyla nějakou dobu.

Byla překvapená, zeptala se, jestli jsem v pořádku a jestli nepotřebuji pomoc, že nechápe, proč jsem to tak dlouho v sobě dusila

byla vzteklá na pachatele

Bylo to opakovaně, takže na tuto otázku těžko odpovědět. I po rozřešení záležitosti s policií jsme o tom s lidmi mluvila, to jediné mě nakonec zachránilo, vymluvit se z toho. Lidé mne většinou litovali, což jsem nechtěla. Většina z nich mne pak podpořila, to pro mne bylo mnohem důležitější. Někteří samozřejmě nevěřili a bohužel se našli i takoví, kteří začali roznášet ,,pomluvu" o tom, že haním svou rodinu. Bohužel, lidé jsou různí.

cca 6let poté poprvé, reakce byly všechny stylem "bych toho parchanta zabil, atd"

Cca po 20ti letech. nebyla nijak překvapená, na ní to zkoušel taky.

Deset let, podržel mě. Říká, že musím být silná osobnost, co si stojí za svým a nesnažit se pořád všem vyhovět.

druhý den, nijak zvlášť nereagoval, jen mě vyslechl a nabídl mi doprovod zpět do toho bytu

druhý den, smáli se mi

hned druhý den, tátá mu zlomil na 3krát nos

hned jsme voalla své kamaráce která na té akci byla se mnou, ale nevím jak, její telefon byl u mě v kabelce. Takže jsem jí to pověděla až druhý den. Řekla mi že jsme byli oba určitě moc opilí, vyznělo to od ní jakože jsem si to v hlavě přibarvila. Připadala jsem si hloupě jak kdbyych si to vymyslela... Poté jsem se svěřila svému tehdejšímu příteli, když jsem za ním ihned druhý den jela. Byl vyplašený, chtěl tomu dotyčnému rozbít hubu (ale není to ten typ na fyzické násilí, spíš pacifista), ale stejně mi jeho přístup velice pomohl.

hned, máma mi věřila ale celou záležitost už dál neřešila.

ihned, nechal pachatele vyoditr z hotelu, cestovka ho poslala domů pod pohrůžkou žaloby

ihned, oznámení policii

Když to ted počítám, tak jsem toto mé tajemství řekla až po 17 letech. Manžel (tedy v té době ještě partner) se snažil mě v tom nenechat, i když pro něho to bylo také těžké. On sám pak potřeboval na nějaký čas psychoterapii, aby to zpracoval. Jak sám říkal:"Je teď ve mně tolik hnusu a agresivity vůči tomu člověku, že ani nevím, co s tím mám dělat". Podporoval mě a i přesto že pro nás bylo hodně těžké začít spolu sexuálně žít, zvládli jsme to bravurně a nyní žijeme velmi šťastně. A čekáme naše první miminko :-)

Mamce jsem to řekla myslím po 2 - 3 letech od události. Reagovala nedůvěrou, viz poslední otázka. Můj bývalý partner reagoval celkem chladně, jako by o nic nešlo. Mého nynějšího partnera zajímaly mé pocity a případné následky.

ne

Několik let poté. Mamka jen řekla, že kdyby se to opakovalo, ať jí to řeknu

neviem presne,ale odrazdali ma od toho zistovat co sa mi stalo, mala osm vraj zabudnut...neriesit... ist dalej ale to neslo

Nevim uz jak dlouho to trvalo nez jsem to mame rekla ale reagovala tak ze ho zmlatila a me rekla ze si za to muzu sama

nikdy jsem o tom nemluvila

oba velmi rozhořčeně, bývalý přítel nechápal, proč jsem se mu nesvěřila rovnou když se to stalo, současný přitel se chtěl pomstít, vzhledem k uplynulém času už se mě ani jeden nesnažil přesvědčit, abych to někde oznámila.

po 10 ti letech

po 12ti letech, jak reagovala? No, plakala...

po 15-ti letech, překvapeně

Po 18 letech. Mluvil jsem o tom s člověkem, který si prožil něco podobného. Pro ni to nebyl řok, pro ně to ale byla velká úleva vyjít s "tajemstvím" ven.

po 5 letech a byla smutná,že jsem jí to neřekla a ptala se, jestli mi může ještě nějak pomoct, abych na to zapoměla

po 6 letech pochopil tak hodně věcí, a reagoval soucitně

Po deseti letech. Vyslechl mě, soucítil se mnou, měl zlost na násilníka.

po dvou letech nepamatuji se na reakci ale matka sla na policii

po skoro 8 letech, řekla, žeji se to stalo take

poprvé asi v 21 letech kamarádovi

přijal to s nadhledem

rok po události, současný přítel chtěl abych situaci oznámila na policii

rok, byla prekvapena a dal se neptala,nekomentovala

řekl ať se tím pochlubím ve škole

Sdělila jsem jí to několik dní po události, protože se neustále vyptávala co se mnou je divného.

sestře asi za rok až tři, odpověděla že se jí to stalo totéž se stejným člověkem spolužačka se ptala, proč jsem to neohlásila

sestřenici se to přihodilo také se stejnou osobou věk 13 let

skoro ihned, neví, jak reagovat

Slíbili mi, že jeho chování potrestají

za několik měsíců, reakce, že jsem blbá a zasloužím si to

Začal mě všude doprovázet.

že je to prase a chtěla jít za ním

asi měsíc po události jsem si našla sexuologickou poradnu ale byla tam čekací doba a já měla pocit že to budď řeknu dnes nebo nikdy potřebovala jsem se někomu svěřit ten daný okamži a tak jsem zavolala do manželské poradny kde sjem si s pnaí vykladala

Chodila jsem do Spondei v Brně. Tam mi hodně pomohli. Učinila jsem tak až po 17 letech po události. Ovšem nebyl, to jediný důvod, proč jsem tam tenkrát chodila. Měla jsem za sebou těžké dětství, vyrůstala jsem ve velmi negativním rodinném prostředí.

linka důvěry rok až dva potom, psychiatr po více než deseti letech.

Rodinné krizové centrum ve Vyškově

Udělala to moje matka, bylo to jakési centrum pro rodinu a děti, kde jsem nakonec navštěvovala psycholožku. Bylo to po nahlášení na policii.

ano, byly mi poskytnuty, nevyužila jsem jich.

Ano, pamatuji si, že i o tomto byla řeč

bylo ale já nechtěla

ne

Viz předchozí odpověď.

táta je policajt

Ano, krádež osobních věcí.

ano, napadení v mém bytě s nbožem v ruce

Jako dítě, viz má dřívější odpověď.

Jednou jsem byla svědkem (ne obětí) při vyšetřování krádeže na diskotéce

na pionýrském táboře věk 8 let

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

Ne.

Ne. Nikdy bych nevěřila že se mi něco takového vůbec může stát.

nie (max iba krádež 4 bicyklov z garáže, kym sme vsetci spali)

Obětí jsem nikdy dříve nebyla. Jen několikrát svědkem.

Před událostí ne. Ale po události nás dotyčný sledoval a vyhrožoval nám, matka se sním rozešla. jednalo se prakticky o stalking- policie opět nic neučinila!

táta je policajt

Ano, policejní vyšetřování je stresující a odcházíte z pocitem, že za okradení si můžete sama.

ne

Ne.

Nemám

nepamatuji se vedoucí mne ošahával v noci, šahal mi do rozkroku. oznámila jsem to ráno kuchařce z tábora policie si pro něj přijela a já jela domu již mne nikdo nekontaktoval. doma se o těchto věcech nikdy nemluvilo prostě tabu

policie mi odmítla pomoci, odmítla mě odvést klékaři a sepsali se mnou protokol, výsledkem bylo, že se nejedná o trestný čina le jen o přestupek proti pořádku, který řeší úřad

táta je policajt

Viz má dřívější odpověď. Pocit, že jsem něco provedla.

Vyšetřující policista nebyl schopen napsat zprávu- nevěděl, jaká slova má použít. Připadala jsem si, že řešíme krádež kabelky a ne stalking. Velmi nepříjemné a tupé jednání.

Žádné zvláštní pocity nemám

A mám někomu veřít?

aby se to již nestalo

aby se to nestalo nikomu jinému

aby si to už k nikomu jinému nedovolil

Aby to tomu šmejdovi neprošlo a nemohl to dělat dalším dětem.

asi by opět záleželo na situaci ...i když dnes je doba již jiná než před 30ti lety ...spíš se přikláním k oznámení činu

Celkově nemám z policie dobrý pocit co se tohohle týče. Myslím že spousta dívek se bojí o tom mluvit s někým cizím. já bych to nikomu cizímu nevyprávěla, bála bych se že když mě moje nejlepší kamarádka měla skoro za blázna, že oni my mě už nevěřili vůbec.

Dnes jsem silná žena a vím co a jak.

fakt nevím jak bych znovu reagovala

hanba přiznat ponížení, aby se to dozvěděla třeba rodina, to bych asi neusnesla

Chtěla bych onu událost umět předvídat, pokud možno se jí vyhnout. Pokud se v dané situaci ocitnu, budu aktivně protestovat při sebemenším náznaku vnitřního odporu, či vyhledám nejbližší pomoc.

kluci jsou takoví, je třeba se vyhnout opakování situace, kdy bych byla s dotyčným sama

Kvůli rodičům, nevěřili by mi, tak jako mi nevěří matka dosud.

kvůli své psychice a potrestání pachatele

mám panickou hrůzu z uniforem

mé důvody se nezměnily

mohla bych si ušetřit několika měsíčních strach a panickou hrůzu z každého stříbrného auta značky opel

možná bych to řekla,abych ochránila někoho dalšího

Myslím si, že opět ne. Šlo o dovolenou, která byla organizovaná CK a byl to poznávací zájezd, kde by pravděpodobně podobná věc způsobila komplikace. V případě, že by k něčemu ... došlo, pravděpodobně ano, ale díky bohu daný člověk se zalekl mého hlasu a ustoupil. Navíc bych se pravděpodobně styděla a cítila se hloupě. Jak před rodinou, tak kýmkoliv jiným

myslím, že by mi vzhledem k okolnostem nikdo nevěřil

Nejsem si jista, že by mi někdo na policii pomohl, nejspíš by to šlo do ztracena.

Nemělo by to smysl. Tvrzení proti tvrzení. Navíc bych v tom okamžiku neměla odvahu to jít nahlásit, nebo s tím něco jiného dělat. Byla jsem unavená, naštvaná, zhnusená, smutná,... chtěla jsem prostě jen rychle zapomenout. Rozhodně bych to nedokázala říct nikomu. Ani kamarádce, natož rodičům nebo policii. Nechtěla jsem se k tomu už vracet, prožít to ještě jednou, lítat po doktorech, ... taky jsem se bála, co by na to řekli rodiče, jeho rodiče, ... Do toho maturita, blížící se příjímací zkoušky, ...

Nepomohli mi. Jen vše zhoršili. Nevěřili mi od první chvíle, událost ani nedošla k soudu, jak by měla. Je to smutné, jak to v dnešní době funguje.

Nešlo o tak závažnou věc, aby se hlásila policii, ale asi bych se obrátila na učitelku. Rozhodně dnes cítím, že jsem to měla říci, aby byl potrestán, ale i dnes pociťuji nejistotu, komu bych to říci měla. Obávám se, že naše třídní učitelka by nebyla vhodný člověk, sama se snažila vyhýbat problémům s tímto chlapcem, neměla jse v ní asi dostatečnou důvěru, že by mi dostatečně pomohla a jiný vhodný člověk mě nenapadá.

nevěřím že by s tím policie něco udělala. Navíc jsou to cizí chlapy. Strach z výsměchu a přesvědčování že jsem si to vymyslela.

nevím

Nevím, bála bych se, že by mi nikdo jako dítěti nevěřil. Kdyby se to stalo v této době, určitě bych neváhala a šla na policii, ale byl to i problém, že je rodina.

nevím, jestli bych chtěla aby to další lidi věděli navíc před události to byl dobrý kamarád, a pravděpodobně bych měla zábrany to ohlásit aby ho tahali po policii, znala jsem jeho rodiče a Ti by si takovou ostudu taky nezasloužili

Neznásilnil mě, dotýkal se mě. Bylo to nepříjemné, ale rozhodně to není záležitost, kterou by měla řešit policie.

obrátila bych se na jinou policii, protože pacgatel pak ublížil dalším lidem

pokud ano, tak kvůli dalším dívkám, kterým mohl stejný útočník ublížit

pre tie neuveritelen vycitky svefdomia ktore mi nedavaju uz takmer 7 rokv spavat... bolo to tk krasne zohrate... a on robil s dorastajucou mladezou , vlastne to bol ucitel a je mi zle z predstavy ze to moze, mohol aleblo robil aj inym. ale bojim sa ze by si ma nasiel. bojim sa ze by ma policia trestala ...za neviem co

Protoze mi moje rodina z toho nepomohla

protože jsou věci, které by neměly procházet

protože nesnáším pedofily a nechci,aby tohle zažívaly děti, ani nikdo jiný

stejně nebyl potrestán

Stejně nic neučiní.

šlo o velmi starého člověka a nepoužil násilí

táta je policajt

To je snad zřejmé! Aby se tato situace nemohla opakovat (bohužel to nebylo ojediněle, dělo se to poté pravidelně) a také aby to nepostihlo další děvčata.

V té době jsem byla malá, takže lze předpokládat, že bych tak neučinila. Kdyby se toto odehrálo v pozdějším věku, pak ano. Resp. myslím že ano.

velmi nepříjemné, bezohledné, soud, kdy Vám žalovaný stojí za zády atd...

Viník šel nakonec do vězení za krádeže, což mi jako satisfakce stačilo. Ale nejspíš mi ani nezáleželo na tom, jestli bude potrestán. Důležitější pro mě bylo vyrovnat se s tím a jít dál. Možná ve mně i pořád dřímal ten pocit viny z dětství.

z racionálního důvodu- než-li přijít o taťku, raději bych to zase vydržela a počkala až se budu moci postavit dědovi, bránit se

zabránit tomu aby to udělal ještě někomu dalšímu

zničilo mi to fyzický vztah s partnerem

anonymita by byla skvělá

bylo mu přes 70 let...

Časem jsem zjistila, že je okolo mě spousta lidí (snad každá 3. kamarádka), která se setkala s podobným zacházením v rodině dříve nebo později. Následky si člověk nese celý život a nedokáže se jich zbavit, ať chce sebevíc, přirozené věci se tak stávají často překážkami, důvodem špatného svědomí a často degradují duši dotyčného natolik, že mají pocit, že už nic nemá smysl... Je to celoživotní boj!!! Ale jak tomu zabránit v rodině to opravdu nevím! :-/

díky tomuto incidentu se ze mě stala "troska" většinu pubertálního věku trpícího depresemi, která přemýšlela o sebevraždě a ztratila zájem o většinu koníčků, než mě můj první přítel (po cca 8letech od incidentu) domluvil psychogola a dotáhl mě k němu. Efekt - antidepresiva jsem si schovávala tak dlouho, až jsem se jimi předávkovala, což jsem nakonec nějak přežila ale naprosto si to nepamatuju, pouze z vyprávění, a pak se ve mě něco zlomilo, a já to přestala brát jako nejhorší věc v mým životě, ale prostě jako zkušenost, která (i s následky) mě zfromovala do mé nynější osobnosti, se kterou jsem spokojená.

dnes jsem již v pozici rodiče - pokud bych zjistila, že se mému dítěti děje něco takového, nechala bych pachatel zavřít, na policii bych šla já

dodnes mívám pocit nesmazatelné špíny zjistila jsem, že strach může paralyzovat tak, že člověk není schopný vydat ani hlásek, nejde se pohnout. Víte, že to co se děje není správné, tělo vás ale naprosto neposlouchá a vědomí je tak napružené že vnímáte úplně všechno co se s vámi děje

hodně mi tomhle v mládí pomohly drogy, sice se mi zase nic tak hrozného nestalo, ale byla jsem z toho moc nešťastná.

ja se s manželem nakonec rozvedla neklapalo nam to ani po sexuální stránce dříve každy to viděl jinak ted mam nového parnera a vidim, že chyba nebyla ve mne ani v manželovi ale proste jsem si nevyhovovali ted je vsechno v pořadku a já jsem konečně spokojená a cítim se dobře , možná že to co se stalo mi nakoce otevtřelo oči svým způsobem jsem za to ráda je to zapomenuto

Je to jedna z událostí, které mi zničili moje vnímání sama sebe.bohužel jsem skončila na psychitrii s bulimií, ze které se léčím dopsud. Nikdo mi nevěřil..nikdo na mě nikdy nebral ohledy...

Je třeba se svěřit, negativní zážitek tohoto typu má vliv na psychiku dospělého jedince. Vyhledat pomoc psychologa. Kdysi jsem byla ještě skoro dítě a tím nereagovala adekvátně, zároveň neměla blízkého člověka, který mi poradil. To je chyba na celý život ,-(

Jsem finančně nezávislá.Tehdy jsem neměla vůbec nic.Jen hlad a malé miminko.Je lehké radit a jen tak mluvit.Pokud ta žena nemá kam jít a jak si odstěhovat věci své i svého dítěte je to debata o ničem. V součastnosti občas spolupracuji s azylovým domem v Aši a některé klientky podporuji i po odchodu do normálního života.

jsem muž, ale to neznamená, že nemůžu být obětí sex. násilí

maminka vše vždy ignorovala, nakonec mne ještě zmlátila že jsem si vše vymyslela. bude mi 40 a nezapomenu.

Může to znít banálně, že mě někdo "jen" osahával, ale i dnes 14 let poté mám problémy v sexuální oblasti

myslím, že jsem nebyla jediná, která přišla na inzerát k pronájmu, ale zřejmě to některým vyhovovalo, soudím podle toho, že tam minimálně jedna dívka v pronájmu bydlela - levné nebo dokonce bydlení zdarma

Myslím, že společnost je málo informovaná o různých možnostech pomoci, v takovýchto případech. já osobně bych nevěděla na koho se kromě policie obrátit.

Myslím, že znásilnění není něco, čím se žena musí trápit do konce života. Ano, chce to sílu jít dál, ale v životě se stávají daleko horší věci. Zdravotní problémy apod. Žádný muž, který je schopen něčeho takového, si nezaslouží, aby se jeho oběť trápila do konce života, aby na něj myslela, na to, co udělal. Proto jsem tuto zkušenost vytěsnila a žiju dál.

Na policii jsem to nehlásila i z důvodů, že se mě těsně po akci někteří lidé osočili, že jsem si to vymyslela a snažím se být jen zajímavá. Nakonec jsem za to málem byla i potrestána. Bližší informace zdělit nechci.

Nejhorsi je ze si to ponesu cely zivot v srdci

nejhorší je,že vlastní matka nepodpořila,jen využila situaci k rozvodu,aby byl rozvod bez problémů.

nikdy už si nepustím cizího člověka k tělu příliš rychle a nebudu brát ohledy ani litovat někoho, kdo "kvůli mě opustil svou partnerku, miluje mě a já to prostě musím opětovat nebo si ublíží" celkem se potom pachatel pokusil asi 5krát o demostrativní sebevraždu.

obtěžoval mě asi od 12 let,postupně,nenápadně,velmi chytře,nikdy se přede mnou neobnažil,nechtěl,abych na něj sahala a tak,byl velmi opatrný a nenápadný,mě samotné došlo o co jde až v ten osudný večer,byla jsem v tomto směru opožděná,vypadala jsem v 15 letech tak na 12,byla jsem hodně dětská a naivní

poslednych 6 rokov som si priala umriet, nenavidela som muzov, nezniesla som dotyk vlastneho otca, zlakla soms a raz ekd ma siel len objat od radosti, rozpadols a mi kadzy dejden vztah co som potom mala, orgazmus je nieco co neuveritelne boli a vhana ma niekam... ale neprinasa mi to prijemne... ani smt pachatelovi by mi zrejme nedozicila spanok a nedala dole ten strach z muzov... nechapem co som urobila zle, preco mi to urobili. bolelo to aj fyzicky ale neboli specialne surovi, nedobili ma, nedrzali mi noz na krku ale ani nemuseli, bolo ich tak vela na to ako som ja bola slaba a sama.... tieto veci by sa nemali diat ale deju sa beznea vo velkom.

Sice jsem se styděla, že si na mě ten kluk dovolil sahat, ale brala jsem ho jen jako zlého uličníka. Snažila jsem se jen nepřijít s ním znovu do styku, ale v podstatě jsem necítila žádnou bázeň nebo potupu. Bylo to opravdu jen obtěžování, nic závažného.

táta je policajt

Tato zkušenost se negativně promítla do mého sexuálního života. K prvnímu sexu u mě došlo těsně před 20tými narozeninami s mým současným manželem. Do té doby nebyl sex možný, byť by chuť byla, přetrvával vnitřní strach z kontaktu.

umřel na rakovinu prostaty, myslím, že víc k tomu dodat nemusím

V dnešní době je stalking a znásilnění věcí denního pořádku a policie není schopná učinit něco, co by tomu zamezilo!!!

změnilo mě to, ale nemyslím, že ve špatném smyslu slova...jsem za to docela i ráda

znásilňovat nemusí jen muži ženy, ale bohužel k tomu dochází i obráceně - díky alkoholu či přesile.